Jáhly

Jáhly jsou žlutá, vyloupaná semínka prosa o velikosti asi 1 milimetr. Proso je travina pocházející z Číny a patří k jedněm z nejstarších zemědělských produktů. Zatímco celá semínka prosa se dnes používají jako krmivo pro ptáčky, pro člověka těžko stravitelné vrstvy obilek se odstraňují a výsledný produkt se označuje jako jáhly. Před příchodem brambor do Evropy tvořily jáhly důležitou součást běžné stravy.

Zastoupení základních živin je následující: hlavní podíl mají sacharidy tvořené škroby (přes 70 %), přibližně 11 % připadá na bílkoviny a 5 % na tuky s převahou nenasycených mastných kyselin. Podíl vlákniny se pohybuje kolem 4 %. Jáhly neobsahují lepek, proto je mohou bez obav konzumovat i lidé trpící celiakií.

Jáhly jsou bohaté na hořčík, železo, fosfor, mangan a kyselinu křemičitou. Z vitaminů jsou nejvíce zastoupeny vitamíny B1, B2 a PP. Díky těmto látkám se jáhly doporučují lidem trpícím chudokrevností, vysoký obsah fosforu zase pomáhá v prevenci a léčbě depresí a únavy.

Jáhly mají středně vysokou hodnotu glykemického indexu v rozmezí 55–60, a jsou lehce stravitelné, dobře se tak hodí jako součást  jídla před či po tréninku. Jáhly jsou také jedinou zásaditou obilovinou, proto jsou vhodné při žaludečních obtížích. Východní medicína je využívá při léčbě sleziny a slinivky břišní, z tohoto důvodu jsou vynikající potravinou pro diabetiky.

Jáhly v kuchyni

Jáhly lze upravovat na slano i sladko. Před přípravou několikrát jáhly spaříme horkou vodou, čímž odstraníme jejich nahořklou chuť. Vaříme v osolené vodě s kapkou oleje bez míchání asi 15 minut v poměru 1 díl jáhly a 2 díly vody. Pak pokračujeme v další úpravě. Z jáhlů můžeme dělat studené saláty nebo směsi se zeleninou. Můžeme je podávat jako přílohu k omáčkám i masům. A pozor, z jáhlů můžete i péct, třeba koláč nebo vynikající jáhelník.

Pohanka

Pohanka obecná pochází z Číny a svůj název získala díky pohanským nájezdníkům, kteří rozšířili její semena do Evropy. Protože to byli hlavně Tataři, setkáte se u nás občas s označením tatarka – nezaměňovat s tatarskou omáčkou.

Plodem pohanky je trojboká nažka připomínající bukvici. Oloupaná semena se svojí strukturou a chemickým složením podobají cereáliím. Jako v případě prosa-jáhel byla dříve i pohanka hojnou a oblíbenou součástí jídelníčku. Pak ji ovšem vytlačily jiné plodiny stejně jako masivní pěstování pšenice. Svou váhu si u nás udržela jen na Valašsku, kde pohanková kaše a další pokrmy patřily a dodnes patří mezi tradiční pokrmy.

Nutriční složení pohanky a výrobků z ní se přirozeně mírně liší. Základní hodnoty loupané pohanky jsou tyto: 72 % sacharidů, 10 % vysoce biologicky hodnotných bílkovin s vyváženým složením esenciálních aminokyselin, 2 % tuků s příznivým zastoupením mastných kyselin (zejména kyseliny lineové), 2 % vlákniny a 2 % minerálních látek. Zbytek hmotnosti tvoří voda.

Pohanka je významným zdrojem flavonoidu rutinu, který má řadu pozitivních zdravotních účinků. Především léčí křehkost krevních kapilár, zvyšuje pružnost cév a naopak snižuje LDL cholesterol.  Je to také významný antioxidant. Semeno pohanky dále obsahuje draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek a selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol.

Protože neobsahuje lepek, je pohanka vhodná pro celiaky jako náhrada běžných obilovin.

Pohanka v kuchyni

Pohanku stačí minutu povařit, nechat asi 20 minut odstát pod pokličkou a může se hned podávat. Můžeme ji přidávat do salátů, lívanců, cukroví, polévek, pudinků, nákypů, zeleninových a houbových směsí, pomazánek, bábovek, těstovin, rýže nebo placek. Lze ji využít jako přílohu k masu. Z pohanky se také peče chléb a proslavená je pohanková kaše. Na trhu je k dostání loupaná pohanka celá kroupa nebo lámanka, pohanková mouka a také vynikající pohankové vločky.