Anorexie a bulimie se zřídka vyskytují v čisté podobě, často mívají smíšené obrazy a přechodné formy. I když se údaje o incidenci různí, v průměru je postiženo 1 % populace. Častěji jsou postiženy ženy, ale onemocnění se nevyhýbá ani mužům. Je popisovaný častější výskyt bulimie u mužů v posledním desetiletí v Americe. V poslední době také dochází k posunu vzniku onemocnění do nižších věkových kategorií.

Jaká jsou kritéria pro určení diagnosy anorexie?

  1. Počátek onemocnění je před 25. rokem věku.
  2. Došlo k úmyslnému úbytku hmotnosti o 15 % pod očekávanou hmotnost.
  3. Zkreslené pojetí jídla a hmotnosti - popírání nemoci, odmítání jídla je vnímáno jako příjemné, neobvyklé zacházení a hromadění potravin, silný strach z váhového přírůstku, porucha vnímání vlastního těla - cítí se stále tlustá.
  4. Přítomnost alespoň dvou příznaků – amenorhea (vynechání menstruace alespoň 3 cykly za sebou), bradykardie (srdeční tep zpomalen pod 60 tepů/min), lanugo, údobí hyperaktivity, úmyslné zvracení
  5. Vyloučit jiné zdravotní onemocnění a jiný důvod anorexie (nechutenství není mentální).
  6. Vyloučit jiné psychiatrické onemocnění.

Jaká jsou kritéria pro určení diagnosy bulimie?

  1. Opakované epizody záchvatů hltavého polykání velkého množství jídla během velmi krátké doby.
  2. Nelze kontrolovat své chování k jídlu během záchvatu hltání.
  3. Dochází alespoň ke 2 záchvatům v týdnu po dobu 3 za sebou jdoucích měsíců.
  4. Přehnaná péče o postavu a hmotnost, k zabránění vzestupu hmotnosti používá projímadla, diuretika, půsty, diety, přehnané cvičení.

BulimieSpecializované pracoviště za pomoci rodiny stanoví diagnosu a navrhne další postup léčby. V případě podvýživy či laboratorních změn způsobených opakovaným zvracením je nutná hospitalizace. Ta však mnohdy není dostatečně úspěšná pro nespolupráci pacienta, který obvykle nemá náhled na svoje onemocnění. Po propuštění do domácí péče se často stav zase záhy zhorší i přes veškerou snahu a péči rodiny.

Co tedy dělat a jak může rodina a okolí napomoci úspěchu léčby?

  • Dbát na pravidelné návštěvy a dodržení léčebného režimu u psychiatra specializovaného na tuto problematiku, neboť mnohdy je porucha příjmu potravy prvním příznakem jiného psychiatrického onemocnění.
  • Dbát na docházku k psychologovi a na psychoterapii.
  • Pokud nedošlo k edukaci v rámci hospitalizace a návštěvy metabolické poradny v nemocnici, je potřeba vyhledat nejbližší ambulantní metabolickou poradnu se specializovanými lékaři.

Pacient se musí naučit vhodně a zdravě stravovat, stabilizovat váhu, vědět, že umí v případě potřeby korigovat nárůst váhy i bez zvracení, projímadel a hladovek. Nesmí dojít k prudkému nárůstu hmotnosti, neboť to vede ke zhoršení psychického stavu a ještě většímu odmítání spolupráce a léčby. Je dobré s pacientem probrat jeho představu a hmotnosti a pomalu po domluvě hmotnost zvyšovat, třeba jen po 1 kilogramu, ale důležité je pro začátek zabránit dalšímu poklesu hmotnosti a zvracení či atak přejídání.

  • Nejprve je nutné upravit veškeré poruchy vodního a elektrolytového hospodářství. Dalším cílem je zastavit pokles hmotnosti a vybudovat pravidelný rytmus příjmu potravy. Pro začátek je nutné pokrýt pouze základní energetickou potřebu.

Energetický obsah diety je potřeba zvyšovat postupně a pozvolna podle následujícího schématu:

1. týden zvýšit příjem na 125 % bazálního energetického výdeje,

2. týden zvýšit příjem na 150 % bazálního energetického výdeje,

3. týden zvýšit příjem na 200 % bazálního energetického výdeje,

4. týden a dále dle potřeby, již bez horního limitu.

Zdravá stravaMěření bazálního metabolismu se provádí výhradně měřením indirektní kalorimetrií z vydechovaného vzduchu. Pozor na falešné reklamy nabízející měření jiným způsobem (jde třeba o osobní váhy či jiné přístroje měřící bioimpedancí obsah tuku, svalů, vody apod. v těle a hodnota je pouze počítaná, tyto přístroje neumí měřit hodnotu bazálního metabolismu!). Při sestavování dietního plánu léčebné výživy se dávka upravuje podle tolerance a je důležité brát v úvahu složení potravin a respektovat chuťové preference a volbu pacienta. Příliš rychlá realimentace (t.j. vykrmení) kachektických nemocných je ale riskantní (např. z důvodu nebezpečí vzniku steatosy - ztukovatění jater). Nikdy se neobracet na výživové poradce - nelékaře, neboť nejsou schopni posoudit závažnost stavu.

  • Pokusit se ve spolupráci s psychologem identifikovat spouštěcí mechanismus (psychiatrické onemocnění v rodině, alkoholismus či drogy v rodinné anamneze, postoj okolí k hmotnosti, socioekonomické podmínky - např. rozvod v rodině, stresové faktory - např. škola a jiné)
  • Pro úspěšnost léčby je dohled a pomoc rodiny nezbytně nutná, avšak nesmí být urputná a stresující, ale vstřícná, chápavá, důsledná, s nabídkou pomoci bez výčitek, neboť by vedla k dalšímu zhoršení komunikace a spolupráce s pacientem.
  • Měli by úzce spolupracovat všichni: psychiatr – psycholog - metabolická poradna či metabolická jednotka nemocnice - rodina – pacient (ten však vzhledem k charakteru onemocnění nemá náhled a mnohdy odmítá).

Je potřeba si uvědomit, že léčba je vždy dlouhodobá, s mnohými zlepšeními a následnými zhoršeními stavu a není snadná pro nespolupráci a chybějící náhled pacienta.