Mgr. Eva Kloučková
Ředkvičky byly před několika tisíci lety poprvé vysazeny v Číně, starém Egyptě i Řecku, později pak v Japonsku a jihovýchodní a střední Asii. V České republice patří neodmyslitelně ke každé zeleninové zahrádce a jejich velká obliba spočívá mimo jiné v tom, že jsou nenáročné a díky postupnému setí se mohou sklízet od jara až do podzimu.
Zázračné antioxidanty i podpora imunity
Ředkvičky jsou bohaté na flavonoidy, skupinu látek někdy také označovaných jako vitamín P. Flavonoidy mají silné antioxidační účinky. Jsou jedinečné v tom, že se dobře vstřebávají, ale také se rychle vylučují a toxiny odchází z těla spolu s nimi. Tím, že napomáhají k celkovému obrannému systému těla, mohou přispívat k ochraně před rakovinou, stárnutím, aterosklerózou, ischemickým poškozením, záněty a neurodegenerativními onemocněními.
Ředkvičky jsou jedinečné také díky obsahu hořčičných glykosidů (glukosinoláty). Jedná se o látky, které nejen chrání rostlinu před býložravci a dodávají jí typickou štiplavou chuť, ale také prospívají našemu zdraví, zejména imunitnímu systému.
Zajímavostí je, že volně rostoucí ředkvičky, i ty z vaší zahrady, obsahují větší množství glykosidů než ředkvičky skleníkové, které rostou rychleji a bez přirozených nepřátel.
S ředkvičkami na talíři si můžete být jisti, že do svého jídelníčku zařadíte vitamín C, kyselinu listovou, vápník a draslík. Draslíku se přitom skrývá neuvěřitelných 255 mg ve 100 g kořene ředkviček.
Všeho moc škodí
Při zkoumání chemického složení ředkviček byste našli i síru. Ta, pokud je jí v jídelníčku málo, může působit pozitivně. I zde ale platí, že „čeho je moc, toho je příliš“. Velké množství síry může totiž narušit metabolismus jodu, a tím i funkci štítné žlázy. Tak akorát jsou přibližně čtyři svazky ředkviček týdně. Pokud nemůžete ředkvičkám v množství větším než malém odolat, zařaďte do jídelníčku pravidelně mořské ryby, které jsou přirozeným zdrojem jodu a s vedlejšími účinky nadměrné konzumace ředkviček se tak vypořádají.
Ředkvičky v kuchyni
Ředkvičky obsahují pouze 14 kcal na 100 g a jsou tak velmi nízkokalorické, a tedy ideální v rámci odlehčeného jídelníčku i diet. Ale nejen to. Ředkvička je výborná do salátů, pomazánek i jako ozdoba na chlebíčky. Delikatesu z ní uděláte tím, že ji smícháte s jogurtem, kefírem nebo zakysanou smetanou. A večeře je na stole. I když jsou syrové ředkvičky nejkřehčí a chuťově nejintenzivnější, pochutnat si na nich můžete i ve formě omáček, polévek nebo v masových pokrmech.
Vyzkoušejte jedinečné recepty Vím, co jím na
- ředkvičkové pesto, ve kterém zpracujete kořen ředkviček i jejich listy a použít ho můžete k masu, zelenině i sýru;
- tradičně netradiční pomazánku s ředkvičkou a mrkví, která se hodí na křehké chleby i jako náplň červené papriky;
- zdravou večeři v podobě těstovinového salátu s ředkvičkami a okurkou.
Díky těmto receptům budete mít ředkvičky na talíři až do podzimu.
3 tajné tipy nejen pro kuchaře
V kuchyni najdou využití i listy. Stačí je nakrájet a přidat do salátu, případně s nimi ozdobit polévku. Ze studií dokonce vyplývá, že listy jsou nutričně bohatší než kořeny a mimo jiné díky obsahu rutinu mají silné antioxidační účinky.- Aby vám ředkvičky vydržely déle křupavé, ořežte listy asi jeden centimetr od kořene. Pak ředkvičky zabalte do vlhké utěrky a vložte do chladničky. Déle vám vydrží čerstvé a pevné ty ředkvičky, které při nákupu nemají zvadlé listy. I ty je ale možné zachránit vložením do vody.
- Nejen kořen a listy, ale také sušená semena ředkvičky jsou velmi prospěšné. V tradiční medicíně se používají při bolestech nadbřišku a břicha, zácpě, průjmu a úplavici, ale i v případě dušnosti a kašle s překrvením hlenu. Zkoumány jsou mimo jiné jejich protizánětlivé, protinádorové a antibakteriální účinky nebo role v souvislostí s osteoporózou a vysokým krevním tlakem.
Domácí ředkvičky můžete mít i vy
K tomu, abyste si vypěstovali domácí ředkvičky, nemusíte mít zahradu, úplně vám stačí balkon. Abyste byli při pěstování úspěšní, je potřeba myslet na dvě věci.
- Zaprvé, ředkvičky potřebují pravidelné zalévání menšími dávkami (jinak budou praskat a budou dřevité).
- Zadruhé, ředkvičky mají raději stín než slunce. Na jaře a od druhé poloviny srpna tak můžete vysévat ředkvičky na slunná stanoviště, v létě ale využijte spíše stinná místa.
Semínka sejte do řádků 12 až 15 cm od sebe s tím, že semena dávejte 3 až 4 cm od sebe. Ušetříte si tím práci s tak zvaným vyjednocením. Ředkvičky můžete čekat již měsíc od zasetí. Abyste měli ředkvičky na zahradě vždy, když na ně dostanete chuť, zasejte je v týdenních intervalech. Poslední setí přitom můžete naplánovat i po 1. září (pro poslední výsev zvolte odrůdu Prima, má krátkou vegetační dobu).