„Moderní“ sladidlo se v našem těle chová úplně jinak, něž klasický řepný či třtinový cukr – a to i jemu se přezdívá bílý jed. Výsledkem je obezita, ale tím to nekončí. Výzkumy potvrzují, že přílišná konzumace přispívá k rozvoji nemocí srdce a cév, cukrovky 2. typu či nemocem ledvin.

Začněme ale od začátku, tělu v nadměrném množství neprospívá příjem klasického cukru, ani glukózo-fruktózového sirupu. Rozdíl však je v tom, jak si s těmito dvěma sladidly organismus dokáže poradit.

Řepný či třtinový cukr, nebo-li sacharóza, patří mezi disacharidy. Skládá se ze dvou jednodušších cukrů, z jedné molekuly glukózy a z jedné molekuly fruktózy. V levnější náhražce glukózovo-fruktózovém sirupu najdeme mnohem více fruktózy. A právě v ní je problém! Glukóza se v těle mění na tuk jen asi z pěti procent, naopak u fruktózy je to procent 40!

Jak se glukózo-fruktózový sirup vyrábí?

Na způsob výroby přišli v Japonsku. Základem je obilný škrob, nejčastěji kukuřičný. V Česku se využívá obvykle pšenice. Zrno se nejprve rozemele, oddělí se škrob a přidají enzymy. Ty přemění část glukózy v něm obsažené právě na fruktózu.

Proč je výhodný?

Jeho výroba je mnohem levnější, laicky řečeno se oproti klasickému cukru zastaví v polovině.

Dále má sirup až dvaapůlkrát vyšší sladivost.

Při výrobě se nemusí oproti cukru nijak rozpouštět, je tekutý.

V pekařství a cukrářství je výhodnější než cukr proto, že zajistí větší vláčnost a delší čerstvost pečiva.

Zrádná fruktóza

Problém u fruktózy je právě přeměna v játrech na tuk, ten se nám pak ukládá zejména v oblasti břicha. Ne jako podkožní, ale takzvaný útrobní tuk. Ten je výrazně nebezpečný, problémem není jen „pupek“, tuk kolem břišních orgánů má vliv například na rozvoj cukrovky 2. typu.

To však stále ještě není vše. Tuky na které se přeměňuje, jsou ve velké části triglyceridy, které jinak (velmi nadměrně) přijímáme v živočišných tucích. Triglyceridy se spolu cholesterolem ukládají v cévách, zužují je a my následně onemocníme ischemickou chorobu srdeční, srdečním infarktem či mozkovou mrtvicí.

Stále jsme však ještě neskončili. Fruktóza narozdíl od glukózy dokáže méně stimulovat centra v mozku, která nám říkají: jsme sytí, končíme s jídlem. Máme tak proto větší pocit hladu a sníme mnohem víc. A tloustneme a máme větší riziko vzniku všech nemocí způsobených obezitou, mezi ně patří i některé typy zhoubných nádorů.

Fruktóza je ale i v ovoci

Říkáte si, co je na fruktóze špatně, vždyť je to ovocný cukr? Příroda je však mocná. Když nám dala sladké plody, napěchovala je i vlákninou. Ta způsobí, že ne všechna fruktóza se stačí ve střevě vstřebat, k tomu jsme po ní sytí. Zároveň ovoce obsahuje řadu enzymů, které se podílejí na štěpení cukrů, ty v glukózovo-fruktózovém sirupu nenajdeme.

Jak se zlu vyhnout?

Stále se opakující radou je: číst obaly potravin. Pokud existuje možnost, vyberte si ten výrobek, kde ve složení glukózo-fruktózový sirup nenajdete. Bohužel to nejde vždy, ale právě proto je potřeba o ne zrovna pro zdraví výhodném sladidle vědět.

Problémem je však i „obyčejný“ cukr, kterého moderní člověk mlsá ročně více než 40 kilogramů. A to rozhodně nespadá do zásad zdravého životního stylu.

Řídit se tak můžete i logem Vím, co jím. Potraviny jím označené musí dodržovat stanovená kritéria složení – nejen cukru, ale i vyrovnaný obsah trans mastných kyselin, nasycených mastných kyselin a sodíku (soli).