Druhy medu
Dle látek se med dělí na med medovicový a med květový, označovaný také jako nektarový či luční, který vzniká sběrem nektaru z květů.
Při vzniku medovicového medu včely sbírají tzv. medovici. Tato hustá, lepkavá substance je bohatá na cukry a je produktem mšic. Mšice totiž z rostlin vysávají sladké šťávy, ale protože vše nestráví, vylučují nevyužitou látku jako medovici.
Včely se při sběru nektaru často soustředí na jeden zdroj, vznikají tak jednodruhové medy, jako například med řepkový, akátový nebo pohankový. Původ a složení medu výrazně ovlivňuje jeho chuť, proto jsou jednodruhové medy chuťově velmi odlišné a každý si mezi nimi musí najít svého favorita.
Smíšený med pochází ze snůšky nektarového a medovicového původu bez výrazné převahy jednoho druhu. Jedná se zejména o medy z malin a ostružin, z lípy, z lesních bylin a medovice. Tyto medy jsou tmavší barvy.
Med a nutriční hodnoty
Složka |
Květový med |
Medovicový med |
Fruktóza |
38,2 % |
31,8 % |
Glukóza |
31,3 % |
26,1 % |
Sacharóza |
0,7 % |
0,5 % |
Jiné cukry |
9,5 % |
22,1 % |
Voda |
18 % |
18 % |
Antioxidanty |
2 mmol/kg |
2 mmol/kg |
Draslík |
205 mg/kg |
1676 mg/kg |
Sodík |
18 mg/kg |
76 mg/kg |
Vápník |
49 mg/kg |
51 mg/kg |
Hořčík |
19 mg/kg |
35 mg/kg |
Železo |
2,4 mg/kg |
9,4 mg/kg |
Mangan |
0,3 mg/kg |
4,1 mg/kg |
Křemík |
9 mg/kg |
14 mg/kg |
Zinek |
1,2 mg/kg |
2,5 mg/kg |
Med je bohatý nejen na cukry, ale také na minerální a jiné prospěšné látky. Zastoupení cukrů a těchto látek se liší v závislosti na zdrojové látce medu, sezóně apod., ale v průměru lze počítat s hodnotami, jaké ukazuje naše tabulka. V malém množství obsahuje med i vitamíny B1, B2, B3, B5, B6, C, tuky, pylová zrna, bílkoviny, barviva, acetylcholin a jiné látky.
Med je díky svému složení a řadě minerálních látek zdravou alternativou ke slazení. Nad bílým cukrem, který obsahuje celých 95 % sacharózy, vítězí na celé čáře i z hlediska zpracování v našem organizmu.
Sacharózu musí tělo totiž nejprve rozštěpit na glukózu a fruktózu, aby mohly být využity k výživě buněk. Ke štěpení sacharózy tělo spotřebovává vitamín B, vápník, hořčík a další látky, které je pak nutné doplnit. Glukózu v medu ale lidské buňky vstřebávají přímo a fruktóza se přemění bez štěpení.
Med jako lék
Med se od pradávna využívá jako podpůrný prostředek při nachlazení. Evergreenem je čaj s medem a citrónem. Příznivé účinky má med při tišení kašle při zánětu horních cest dýchacích. Jedna lžička medu před spaním a noc bude hned klidnější.
Už ve starověkém Egyptě se med také používal k hojení ran. Med totiž díky nízkému pH ránu desinfikuje a působí nepříznivě pro růst bakterií. Dále med snižuje otok a napomáhá obnově tkáně. Pokud chceme med takto využít, dobrý postup je aplikovat ho na obvaz, který pak přiložíme na ránu.
Názor odborníka:
"Již desetiletí je u nás doporučováno snížit příjem tzv. přidaného cukru, tj. cukru, který je přidán do potravin, nápojů a pokrmů. Jeho spotřeba však stále překračuje téměř dvojnásobně tolerované množství a je jednou z příčin obezity a dalších onemocnění. Na trhu se objevují nová sladidla, zejména různé sirupy z exotických rostlin, kterým výrobci přisuzují někdy až zázračné účinky. Tyto informace jsou zavádějící a jejich používání spotřebu cukru nesníží. Jediným účinným receptem je vybírat si potravinářské výroby a nápoje s nižším obsahem cukru a méně sladit. Proto bychom měli sledovat údaje na obalech potravin, konkrétně údaj sacharidy, z toho cukry, kde hodnota uvedená u cukrů nám řekne, kolik cukrů výrobek obsahuje. Podle legislativy se mezi cukry řadí fruktóza (cukr ovocný), dextróza (glukóza, cukr hroznový), maltóza (cukr sladový), sacharóza (cukr řepný nebo třtinový) a laktóza (cukr mléčný). Pokud je hodnota vysoká, neměli bychom konzumovat této potraviny velké množství. Tolerované množství cukru je pro průměrného spotřebitele 50 g za den." Prof. Jana Dostálová, CSc.