V Evropě je v současné době každé páté dítě obézní nebo má nadváhu. „U těchto dětí je vyšší riziko civilizačních chorob, jako jsou nemoci srdce a cév nebo diabetes 2. typu,“ varuje dietoložka Karolína Hlavatá. To, zda budeme mít nadváhu, určují do jisté míry geny, větší část ale ovlivňuje tělesná aktivita a strava. Zatímco geny nám nikdo neodpáře, stravovací návyky jsou fixované od narození v rodině. Právě prvních 6 let je z hlediska formování správných stravovacích návyků nejdůležitějších.

Nové potraviny chtějí čas

Sladká chuť je nám vrozená – mateřské mléko je sladké, a tak ji dáváme přednost před hořkou chutí, která může signalizovat nebezpečí (jedovaté potraviny). I tak jsou ale chutě do velké míry naučené. Pokud dítě nějakou potravinu odmítá, automaticky to neznamená, že bychom ji po prvním odmítnutí měli vyřadit z jídelníčku. Děti obvykle odmítají některá jídla, protože jsou pro ně nová. To se může opakovat několikrát, než si postupně vypěstují k novým chutím kladný vztah. „Dětem je důležité jídlo nabízet opakovaně, trvat alespoň na ochutnání, ale nenutit ke snědení celé porce,“ radí dietoložka Hlavatá.

Neofobie je odpor vůči ochutnání nových, dosud neznámých potravin. Zdá se, že neofobie je minimální ve věku kolem 6 měsíců, takže děti v tomto věku mohou být ochotnější vyzkoušet nové chutě.

 

Omezování, nucení, odměňování – všechno špatně

Ne všechny dobře míněné rodičovské postupy, jak naučit dítě zdravě jíst, vedou ke zdravým stravovacím návykům. „Omezování méně zdravých jídel, nucení k jídlu výživově bohatších jídel nebo odměňování dětí za správné chování, to vše může být ve skutečnosti kontraproduktivní. Výsledkem chybné, byť dobře míněné, výchovy může být v pozdějším věku dětská obezita,“ varuje doktorka Hlavatá.

Aby z nich nevyrostli otesánci…

Britská studie z roku 2012 zjistila, že děti přísných rodičů, kteří striktně omezují své děti ve výběru jídla, byly v pozdějším věku náchylnější k nadváze. Přílišné omezování může vést k poruše samoregulace vnitřních pocitů sytosti a hladu. „U dětí bývá časté, že se střídají období, kdy jedí více a kdy přijímají méně jídla. Je to normální fyziologický proces, nemá tedy cenu dítě za každou cenu nutit do jídla nebo mu podávat velké porce. To jsou přesně způsoby, jak narušit přirozenou regulaci jídla,“ varuje Hlavatá. Rozumná míra omezování může dětem naopak prospívat.

Zasáhnout má význam v okamžiku, kdy je dítě obézní. Zde je důležité se zaměřit na především na sladkosti, sladké nápoje a potraviny typu fast foodu. Jedna dobrůtka nevadí, ale nemělo by to být na úkor běžného jídla,“ radí dietoložka.

Výzkum dále zjistil, že děti, jejichž rodiče omezují stravu rozumnou měrou, spotřebují celkově méně kalorií než děti, jež rodiče omezují příliš nebo téměř vůbec. Tyto děti jedly v pozdějším věku více ovoce, méně sladkostí a tučných zákusků a snídaly pravidelněji než děti rodičů v tomto směru lhostejných.

Když sníš oběd, dostaneš čokoládu

Odměňování dětí za dojídání zdravých jídel je jinou běžnou praxí rodičů, kteří to s dětmi myslí dobře. Ovšem odměna ve formě zvláště chutného jídla může nakonec překazit vlastní účel odměňování. „Pokud je sladké a tučné jídlo nabízeno jako odměna, dítě si ho zafixuje jako žádanější a jeho chuť převýší chuť zdravého jídla. Odměňování navíc dětem nedovolí, aby si vypěstovaly vlastní motivaci ke zdravému stravování,“ upozorňuje Hlavatá. Daleko lepších výsledků mohou rodiče dosáhnout, pokud již v útlém věku dítěti opakovaně nabízejí rozmanitá jídla.

Buďte dobrým příkladem

Obrovskou úlohu hraje nápodoba. Jak jedí rodiče, případně starší sourozenci, budou jíst i menší dítka. „Hlášky typu zelenina je jen pro králíky, řízek je nejlepší dieta rozhodně nepovedou k radostnému chroupání mrkve,“ upozorňuje Hlavatá. Zvláště v raném věku dítěte je důležité, aby rodiče byli dobrým příkladem. Dítě spíše ochutná neznámé jídlo, pokud vidí někoho, kdo je také jí. „Když si vezmete z talíře dítěte a dáte najevo, že vám chutná, dítě pak spíše jídlo ochutná,“ radí, jak správně motivovat své děti, Karolína Hlavatá. Důležitá je i kultura stravování a klid při jídle.

Je to hra

Výchova dětí ke zdravým stravovacím návykům se může zdát úmorná, ale taková být nemá. Britská studie rovněž ukázala, že když 4 až 6 letým dětem například často odmítanou zeleninu vtipně naaranžujeme – třeba do tvaru obličeje, loďky nebo domečku – dítě má větší motivaci jídlo dojíst.

Velkou roli hraje i odpovídající velikost předkládaného jídla. Výzkum ukázal, že když byla porce mrkve zdvojnásobena a servírována jako první chod, děti jí snědly o 47 % více. Zvětšování porce zeleniny a zmenšování porce energeticky bohatých, ale méně výživných potravin, vede ke zdravějšímu stravování.

Desatero správného rodiče

Jak na to, aby dítě jedlo zdravě? Snažte se dodržovat alespoň některé z následujících bodů:

  • Buďte dobrým příkladem – jezte pestře, pravidelně zařazujte zeleninu a ovoce.
  • Nabízejte opakovaně 5–10 krát nová jídla, přestože zpočátku dětem nechutnají.
  • Dávejte dětem prostor samostatně rozhodovat o tom, kdy mají hlad a kdy jsou syté.
  • Zapojte děti do přípravy jídla, voďte je na nákupy, dejte jim určitou volnost při výběru potravin. Nechceš banány? Dobrá, vyber jiné ovoce.
  • Pochvalte děti nebo nabídněte odměnu, ale pozor ne v podobě jídla, když snědí zdravé jídlo nebo okusí nové.
  • Děti do jídla nenuťte, povzbuzujte je.
  • Naplánujte doby jídla a jezte u společného stolu.
  • Omezujte děti umírněně a vysvětlete jim, že každé jídlo může být zdravé v přiměřeném množství.
  • Udělejte z jídla hru – vizuálně přitažlivé jídlo děti snědí mnohem radostněji.
  • Buďte aktivní, ne však pedantičtí a panovační.

Chcete se dozvědět víc? Přijďte na náš workshop na téma Výživa dětí. Pořádáme ho 18. září v Brně.

 
Zdroje
Vliv rodičů na potravinové preference a energetický příjem. EUFIC. http://www.eufic.org/article/cs/health-lifestyle/healthy-eating/artid/Parental-influence-children-food-preferences-and-energy-intake/
Gibson EL et al. (2012). A narrative review of psychological and educational strategies applied to young children’s eating behaviours aimed at reducing obesity risk. Obes Rev 13(1):85–95.