Když jíme rychle, většinou sníme větší množství potravy, než když jíme pomalu a každé sousto řádně rozkoušeme. “Při pomalém přijímání stravy dochází k rychlejšímu pocitu zasycení, v  žaludku se totiž tvoří hormon ghrelin - hormon hladu. Pokud jíme pomalu, dochází již během jídla ke snížené produkci tohoto hormonu a díky tomu se následně dostaví pocit sytosti. Pokud něco rychle zhltneme, tak se tento pocit během jídla neobjeví, protože to náš žaludek jednoduše nestihne, dojde potom snadno k přejezení,” vysvětluje nebezpečí rychlého konzumování nutriční tereapeutka Veronika Jirkalová.

Ideální tempo

Co se týká ideálního tempa jezení, taková poučka nejde aplikovat všeobecně, nicméně se doporučuje každé sousto přežvýkat alespoň 20-30x v ústech a až poté polknout.

“Existuje významná spojitost mezi rychlostí konzumace jídla a obezitou. Rychlí jedlíci bývají znatelně náchylnější k nadváze a obezitě,” uvádí Jirkalová. Obézní lidé jedí rychleji, dávají si do úst větší sousta, která rychle žvýkají a polykají, méně váhají mezi uchopením sousta příborem a vložením do úst. Také v průběhu jídla častěji pijí a to i když mají v ústech ještě potravu.

Rychlost konzumace jídla ovlivňuje, kolik kalorií člověk stráví. Je rozdíl, zda jíme lžící a hltáme nebo zda jíme lžičkou a každé sousto 20x rozkoušeme. Někteří se bohužel mylně domnívají, že když jim jídlo zabere méně času, tak i méně sní. Tak tomu ale neníJíte-li pomalu, dáte svému žaludku možnost říct mozku “dost” dříve, než sníte další sousto.

A jaké jsou techniky pro zpomalení konzumace  jídla?

“Techniky na zpomalení jezení jsou velmi individuální záležitostí, ale ve všeobecném měřítku je nejdůležitější se na jídlo soustředit. Vymezit si na jídlo určitý čas. Minimálně 30 min, ideálně však 60 minut, jídlo si hezky naservírovat, sednout si k němu, neprovádět při jídle žádné jiné další aktivity  jako je třeba čtení novin, sledování TV, psaní sms, telefonování, vyřizování emailů, … a každé sousto dostatečně rozkousat,” radí nutriční terapeutka.  

Zdroj: Málková, I. Začínáme hubnout. 6. vyd. Praha: STOB, 2010