Na vzniku a udržení obezity se podílí velkou měrou energetická nerovnováha – většina lidí s kily navíc více energie přijímá, než vydává. Proto se často řešení terapie obezity redukuje na slogan „necpi se a cvič“. Na druhou stranu byla obezita vyhlášena nemocí a je tak třeba se na problematiku kil navíc dívat komplexněji.
V prvé řadě genetické vlivy, které se podílí nejen na rozložení tuku, ale také dědíme například chuťové preference, či radost nebo laxnost k pohybu, díky odlišnému střevnímu mikrobiomu vstřebáváme více či méně energie z konzumovaných potravin. Dědíme také psychickou odolnost a víme, že psychické faktory se hodně podílí na kilech navíc kvůli emočnímu jedení apod.
K jídlu navíc dále provokuje obezitogenní prostředí, kdy jsme bombardování nabídkami na nadměrný příjem potravy nevhodného složení. Tento tlak ovlivňuje díky genům každého člověka různě, někdo je citlivější a podlehne vlivům lákadel snáze než jiný, který odolá. Velkou roli v příjmu potravy hrají také hormony, zejména grelin a leptin, které ovlivňují hlad a nasycenost.
Z pohledu lékařů se v posledních letech mluví o metabolicky zdravé obezitě, kdy někteří lidé s kily navíc mají v pořádku krevní tlak, hladiny lipidů v krvi, normální inzulínovou senzitivitu. Tito lidé mají většinou dobrou fyzickou zdatnost, mluvíme o člověku fit and fat. Dodnes však nevíme, zda metabolicky zdravá obezita je dlouhodobě udržitelná. Je možné, že se po nějaké době mohou zdravotní komplikace u lidí s obezitou objevit s vyšší pravděpodobností, než kdyby měli váhu v normě. Prokázáno však je, že u seniorů je ze zdravotního hlediska příznivější BMI v pásmu nadváhy než normy, pokud měli dlouhodobě nadváhu.
Z pohledu hnutí Body positivity, které hlásá přijetí vlastního těla a respekt k jeho částem bez ohledu na tvar či velikost, je třeba pracovat na tom, aby se měl člověk rád. Pokud člověk chce dosáhnout nějaké změny, měl by získat k svému tělu lepší postoj. Problém nastává, když se „supersize“ modelky s obezitou stávají nepřímou propagací nezdravého životního stylu či obezity. Samozřejmě není v pořádku, ani tlak na absolutní štíhlost.
Východisko nabízí tzv. Body neutrality. Své tělo nemusí člověk milovat, stačí, když jeho tvaru a váze nebude přikládat v životě takovou důležitost a ocení jeho funkčnost. Namísto fyzického vzhledu se zaměřuje pak na to, co všechno mu tělo umožňuje dělat, a akceptuje ho. Tělo mu umožňuje dýchat, pohybovat se, vnímat krásu přírody, komunikovat s jinými lidmi apod. To pak vede i k tomu, aby svému tělu věnoval péči a dopřál mu kvalitní jídlo v přiměřeném množství a dostatek pohybu a odpočinku.
Lidi s kily navíc je třeba respektovat a zároveň citlivě nabídnout možnost kvalitní léčby - od péče o duši až po tělo, včetně farmakoterapie. Světový a evropský den obezity, který se koná každý rok v březnu a v říjnu má motto „Změňme úhel vnímání, rozšiřme si obzory a hledejme nová řešení“. Součástí těchto aktivit je i konference organizovaná STOBem v rámci Dne zdraví jako každoročně třetí sobotu v říjnu. I zde jistě zazní, že pokud se obezita uzná jako nemoc, je zřejmé, že vyžaduje i léčbu. Obezita není jen pouhá volba životního stylu – je to komplexnější problém. Nepřijetí obezity jako nemoci přispívá ke stigmatizaci, studu, stresu a v konečném důsledku ke zhoršení zdravotního stavu pacientů.
PhDr. Iva Málková
