Období prázdnin je jedním z nejhojnějších časů v přírodě i na naší vlastní zahradě. Všude nyní najdeme dobroty nejen k snědku, ale i k léčení. Ostatně sami vyzkoušejte, jakou sílu mohou čerstvě nasbírané rostliny mít. A budete-li chtít, můžete si je uchovat i na zimu. Poradíme vám, jak na to. Právě teď je nejvhodnější čas. A které bylinky bychom nyní neměli minout?
U měsíčku sbíráme především květ, který má v přírodní medicíně mnohé uplatnění. Je však třeba pamatovat si, že květy zaštipujeme výhradně za slunečního dne, ideálně mezi 10. a 11. hodinou dopoledne. Ve starých herbářích je uvedeno, že měsíček dokáže zlepšovat zrak, pročišťovat hlavu a rozradostňovat mysl. Za dob dávno minulých se užíval rovněž jako přírodní prostředek pro posílení srdce a byl oblíbeným pomocníkem při neštovicích a spalničkách.
Měsíčkové květy můžete usušit na čaj nebo si z nich připravit například jednoduché šlehané měsíčkové máslo nebo chcete-li měsíčkovou mast.
Mateřídouška se tradičně užívala při poruchách menstruace i na bolesti hlavy. V dobách dávných byla dokonce doporučována jako protijed při uštknutí hadem. Budete-li si chtít mateřídoušku nasbírat a nasušit na čaj, pak mějte na paměti, že by se tato bylinka měla sbírat ideálně za slunečného dne, nejlépe mezi 12.-14. hodinou. Při sušení umělým teplem pak nesmí překročit teplotu 35 °C.
Z mateřídoušky si můžete vyrobit vynikající domácí sirup.
První zmínky o používání chmelu jako ingredience do piva pocházejí z 11. století. Tehdy byli lidé přesvědčeni, že chmel je bylinou, která dokáže udržet zdravé fyzické tělo. Lidová medicína však dávno věděla, že jde o rostlinu působící jako sedativum a nervové tonikum. Během srpna se sbírají chmelové šištice, tedy květy samičích rostlin.
Při obtížích se spánkem, slabších depresích nebo nervozitě si můžete připravit chmelovou tinkturu.
Nasbíráním léčivé rostliny práce zdaleka nekončí. Byliny se musí co nejrychleji zpracovat, jelikož v čerstvém stavu dochází poměrně rychle k rozkladným pochodům, kdy klesá obsah účinných látek a surovina podléhá zkáze. Nejběžnějším způsobem koncentrace je sušení. Obsah vody v sušené bylině je natolik nízký, že dojde k zastavení všech rozkladných pochodů.
Všeobecně se u listů a květů doporučuje sušit maximálně na teplotu 30-40 stupňů a u tvrdých částí rostlin (kůra, kořeny), pak můžeme sušit na 60-80 stupňů.
Nasbírané rostliny musíme usušit co nejrychleji, aby nedošlo ke znehodnocení účinných látek. Přitom však nesmíme překročit optimální teplotu pro sušení. Že je rostlina dokonale usušena poznáme podle toho, že se láme. Důležité je rovněž vědět, že se byliny nesmí sušit na slunci, protože pak ztrácení působní zbarvení a značnou část účinných látek. Doporučuje se nechat je na slunci pouze zaschnout a pak je přenést do stínu, kde sušení dokončí. Případně můžete využít umělého tepla, tedy ideálně sušičky.
Monika Poledníková
